en-Účetní závěrka pod kontrolou finančního úřadu

Daňová kontrola je v současné době nejobávanější instrument správce daně. Pravděpodobnost

kontroly sice není nijak velká, ale rozhodně ji nelze vyloučit. Žijeme navíc elektronické době, takže

informací správce daně shromažďuje více, než by nám bylo milé. Můžeme si tedy být jisti, že pokud

se k nám správce daně ohlásí na kontrolu, není to proto že by si chtěl přátelsky pohovořit, ale že má

někde v šuplíku důvod, proč se se na naše účetnictví chce podívat. Může to vyplývat například

z kontrolních hlášení, kde se váš dodavatel nebo odběratel dostane do hledáčku finančního úřadu a

v rámci jeho kontroly se prověří i jeho dodavatelé či odběratelé.

Velice častou otázkou je, do kdy správce daně může vůbec na kontrolu účetnictví přijít. Daňový řád

sice říká, že daň nemůže být doměřena tři roky od data podání přiznání, ale zároveň obsahuje

instrumenty, které tuto lhůtu mohou prodloužit.

Příklad:

Daňové přiznání DPPO za rok 2018 mělo termín pro podání 1.4.2019, a to i kdyby bylo podáno před

tímto termínem. Pokud by ale poplatník podal DPPO opožděně, např 1.8.2019, počítala by se lhůta až

od tohoto termínu. Tříletá obecná lhůta končí 1.4.2022.

Pak jsou ale další způsoby přerušení lhůty. Pokud ale v roce 2018 bylo zahájeno soudní řízení, které

by mohlo ovlivnit výsledek roku 2018, lhůta na doměření daně se během tohoto řízení staví a začne

běžet až po ukončení řízení. Dále pak pokud poplatník v posledním roce lhůty podá dodatečné

přiznání, lhůtu si o rok prodlouží. Případně pokud poplatník vykáže v daňovém přiznání DPPO

daňovou ztrátu, lhůta se prodlužuje ze tří na osm let a takových nástrojů má správce daně ještě více.

Jak je vidět, spoléhat se na to, že se dožijeme prekluze, tedy ukončení lhůty na doměření daně, moc

nelze. Proto je třeba přijmout opatření, abychom na případnou kontrolu byli řádně připraveni.

Základní věcí je mít vše důkladně uloženo, a to tak aby i po několika letech bylo možné celé účetnictví

včetně závěrky předložit správci daně ke kontrole. Je i nutné pamatovat na to, že kromě základních

dokladů, čili faktur a pokladních dokladů musíme mít uloženu i tzv. auditní stopu. Není to nic jiného,

než důkazní prostředky o tom, že účetní podklady zachycují skutečnost a poplatník díky tomu bude

schopen správci daně prokázat uskutečnění obchodního případu.

Pokud si například stavební firma AB si najme jako subdodávku externí stavební firmu CD na

vybudování základů domu. Firma CD podepíše smlouvu s AB, vyplní stavební deník, podepíše

předávací protokoly a vystaví fakturu. Jak ale uvádí NSS v judikátu 6 Afs 34/2017:

Daňový subjekt musí prokázat nejen to, že došlo k transakci, v jejímž rámci byl daný výdaj vynaložen,

ale také to, že se tak stalo

1) za účelem dosažení, zajištění či udržení jeho zdanitelných příjmů,

2) v tvrzeném rozsahu a

3) za úhradu odpovídající ceně uvedené v daňových dokladech.

Daňový subjekt zpravidla nesplní tuto důkazní povinnost pouhým předložením byť formálně

bezvadného dokladu. Skutečnost, že určitý doklad má všechny náležitosti účetního dokladu a je řádně

zaúčtován, bez dalšího neznamená, že výdaje byly do základu daně zahrnuty oprávněně.

Nicméně při případné kontrole se firma AB musí připravit ještě na otázky:

Kde a jak začala spolupráce s dodavatelem CD? Kdo podepsal smlouvu a kde?

Jak probíhala jednání a kde se uskutečnila?

Kdo vozil materiál na stavbu? Jak proběhla tato dodávka? Kdo byl u předávání materiálu?

V případě, že firma CD je bezproblémová a kontaktní, může si správce daně ověřit všechny

skutečnosti u ní, například výslechem jednatele nebo jeho zaměstnanců, ale pokud je firma

nekontaktní, změnila jednatele, zabývá se již něčím zcela jiným, má firma AB velmi ztíženou pozici a

může se stát, že na základě předložených dokladů vše správce daně vyhodnotí jako nedostatečné a

neuzná faktury od firmy CD jako náklad případně neuzná odpočet DPH.

Zde je ale nutné upozornit na judikát NSS 5 Afs 160/2016:

Důkazní břemeno ve smyslu § 92 odst. 3 daňového řádu nelze pojímat extenzivně a rozšiřovat je na

prokazování všech, resp. jakýchkoli, skutečností, tedy i těch, ohledně kterých taková povinnost stíhá

zcela jiný subjekt. Skutečnost, že osoby odlišné od daňového subjektu nesplnily svou zákonnou

povinnost a nepodaly daňová přiznání, nemůže být důvodem pro závěr o neunesení důkazního

břemene daňovým subjektem. Z hlediska daňového subjektu totiž nelze prokazovat něco, co je zcela

mimo jeho důkazní sféru.

Je tedy vhodné, aby AB měla kromě základní dokumentace třeba i fotodokumentaci stavby, případně

jakoukoliv další dokumentaci, která se bude týkat dodavatele. Pak se ale může AB dočkat i opačného

extrému, kdy správce daně vyhodnotí dokumentaci jako příliš obsáhlou, s tím, že toto není obvyklé

v běžném obchodním styku, a tedy měla AB pochybnosti o solidnosti CD, že s ní nemusí být vše

v pořádku.

V případě, že si vás správce daně vyzve na provedení daňové kontroly, je ještě čas si vše zkontrolovat

a připravit. Pokud zjistíte, že vaše evidence má nějaké nedostatky, případně jste zjistili, že ne vše je

tak, jak si pamatujete, což rozhodně není výjimkou, ještě před zahájením daňové kontroly máte

možnost podat dodatečné daňové přiznání, které vám zajistí to, že správce daně nemůže vyměřit

penále, pokud na tuto chybu přijde on.

Je tedy vhodné vzít celkovou připravenou závěrku, důkladně ji projít, zkontrolovat a připravit se na

všetečné dotazy. Pokud ale víte, že vaše účetnictví obsahuje možné problémy, případně si nejste jisti

rozsahem dotazů od správce daně, obraťte se na daňového poradce, který vás při kontrole zastoupí a

zařídí, aby správce daně nepřeháněl svoji iniciativu. Toto zastoupení má ještě tu výhodu, že při

dotazech správce daně získává daňový subjekt díky daňovému poradci čas si vše řádně rozmyslet, než

poskytne správci daně odpověď, případně další důkazní prostředky. Navíc je třeba přesvědčit správce

daně, aby své pochybnosti formuloval naprosto přesně a to tak, aby se daňový subjekt k nim mohl

vyjádřit. 

Toto vyjádřil NSS v judikátu 1 Afs 73/2019:

Správce daně nemá povinnost prokázat, že údaje o určitém účetním případu jsou v účetnictví

daňového subjektu zaznamenány v rozporu se skutečností, je však povinen prokázat, že o souladu se

skutečností existují natolik vážné a důvodné pochyby, že činí účetnictví nevěrohodným, neúplným,

neprůkazným nebo nesprávným. Správce daně je povinen identifikovat konkrétní skutečnosti, na

základě nichž hodnotí předložené účetnictví jako nevěrohodné, neúplné, neprůkazné či nesprávné [§

92 odst. 5 písm. c) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád]. Pokud správce daně unese své důkazní

břemeno ve vztahu k výše popsaným skutečnostem, přechází důkazní břemeno zpátky na daňový

subjekt, na kterém je, aby prokázal pravdivost svých tvrzení a průkaznost, věrohodnost a správnost

účetnictví a jiných povinných záznamů ve vztahu k vyjádřeným pochybnostem správce daně.

Při ukončování práce na daňové kontrole správce daně nejprve vydá výsledek kontrolního zjištění,

kde zhodnotí všechny, zde zdůrazňuji všechny důkazy, které daňový subjekt předložil a to tak, aby se

k nim mohl vyjádřit. Ten má pak jeden pokus na to, aby tento výsledek zvrátil, tedy navrhl takové

důkazní prostředky, aby došlo k podstatné změně. Pokud se mu to nepodaří, daňová kontrola končí a

daňový subjekt se pak musí potýkat s jejím výsledkem se všemi důsledky z toho plynoucími.

V současné době velký počet daňových kontrol končí doměrkem na dani a daňové subjekty musí

počítat s tím, že odvolací finanční ředitelství je v rámci odvolání příliš nepodrží. Správce daně tím

porušuje základní ustanovení správy daní a to, že daň má být stanovena správně. Znamená to, že je

třeba vést celou daňovou kontrolu tak, aby bylo možné po zamítnutí odvolání podat žalobu k soudu a

aby soud ihned poznal, že se subjekt celou dobu bránil, předkládal důkazy, ale správce daně za

každou cenu doměřil daň. Je tedy potřebné přesvědčit subjekty, aby se po ukončení kontroly bránily

žalobou na správce daně. V jednom rozhovoru s bývalou ředitelkou GFŘ zaznělo, že finanční správa

vyhrává 60% soudních pří. Ale to také znamená, že jich 40 % prohrává, což je obrovské číslo. Soudy

také po vítězných sporech přiznávají subjektům odškodné, což je dalším argumentem pro to, bránit

daňové subjekty na všech frontách.

Je tedy zapotřebí daňovou kontrolu nepodceňovat, důkladně se na ni připravit, využít všech možností

k obraně a práva na daň stanovenou správně.

Bc. Zdeněk Vondrák

Daňový poradce

Boffino Tax s.r.o.